Ložiska ropy a zemního plynu

Vídeňská pánev je jednou z nejproduktivnějších oblastí z hlediska tvorby uhlovodíků v celé střední Evropě a alpsko – karpatské soustavě. Bylo zde vytěženo více jako 130 milionů m3 ropy (většinou na území Rakouska – ložisko Matzen).

Zdrojem pro tyto přírodní uhlovodíky byly ropomatečné horniny tj. na organický materiál bohaté jílovce (pelity) usazené v menší míře v období starších třetihor (paleogen) a převažující slíny a břidlice, které vznikly v období druhohor (jury). Jejich vznik byl svázán s existencí dyjské deprese vytvořené poklesovými zlomy. Přírodní uhlovodíky v severní části vídeňské pánve vznikly převážně tepelnou přeměnou těchto hornin po jejich ponoření do hloubek 2 až 5 km.

Vznik ložiska

Základní podmínkou vzniku ložisek ve vídeňské pánvi byla vertikální migrace uhlovodíků přes horniny flyšových příkrovů. Ta byla umožněna dlouhodobou tektonickou aktivitou na hlavních zlomech a to ve středním miocenu při otevírání pánve levostrannými horizontálními posuny.

Většina ložisek je spojena se zachycením uhlovodíků podél významných zlomových systémů. Ložiska ropy jsou běžnější v starších sedimentech a hlubších ložiskových pastech, plyn bývá zachycen v mladších sedimentech a mělčích pastech. Četné strukturní a stratigrafické pasti vznikaly postupně během geologického vývoje vídeňské pánve. Ložiska byla nalezenai v sedimetech sp. micénu (eggenburg, ottnagg a karpat), ovšem nejvýznamnější ložiska byla objevena v sedimentech badenu a sarmatu. Nejlepšími kolektory jsou litorální písky (mělkovodní a plážové písky) stř. badenu ( např. labský obzor) a sarmatu (plážové písky, výplně mělkovodních podmořských kanálů nebo deltové sedimenty).

Většina uhlovodíků byla zachycena v přízlomových poloklenbových strukturách vytvořených tektonicky, často doplněných změnou litologie ve vrstvách během sedimentace (vyklínění nebo vyslínění).

 

Mapa Vídeňské pánve s vyznačenou základní tektonikou a ložisky ropy a plynu

Ložiska vídeňské pánve

Geologické řezy vybraných ložisek