GEOPARK

GEOPARK hornin vídeňské pánve

Vídeňská pánev je rozsáhlou neogenní vnitrohorskou pánví, která leží na styčné zóně Východních Alp a Západních Karpat na území Rakouska, Slovenska a Česka. Je asi 250 km dlouhá a široká 55 km. Pánev je  rozdělena složitým systémem zlomů na podélné hrástě a příkopové propadliny a je vyplněna mocnými subhorizontálně uloženými mořskými až sladko-vodními usazeninami středního a svrchního miocénu.

Sedimentační prostor pánve se začal vyvíjet ve spod. miocénu (eggenburg,  ottnang) jako soustava protáhlých členitých dílčích depresí na hřbetech příkrovů (tzv. nesená pánev – piggy-back basin), které byly sunuty na předpolí k severozápadu. V důsledku dosouvání příkrovů  v karpatu se její orientace  změnila  a zahloubila se podél zlomů ve směru sv.-jz.  Tak vznikla pánev odtažení (tzv. pull apart basin). V období badenu a sarmatu dochází k dalšímu poklesu dna a rozšiřování pánve v tomto směru. V pannonu se pánev stala bezodtokovým jezerem s okrajovými lagunami poklesávající jen podél okrajových zlomů, ve které vznikly močály občas zaplavované brakickou vodou (marše). Ve svrchním pannonu moře definitivně ustoupilo. Největší mocnosti až 5500 m dosahují neogenní sedimenty na území ČR v moravské ústřední prohlubni. Vývoj pánve doznívá do současnosti, kdy v některých místech stále klesá rychlostí až 1,5mm  za rok. Vídeňská pánev je jednou z nejproduktivnějších oblastí z hlediska tvorby uhlovodíků v celé střední Evropě a karpatské soustavě.  Bylo zde vytěženo více jako 130 milionů m³ ropy (většinou na území Rakouska – ložisko Matzen).

Eggneburg (stáří 22-20 mil.let) – otevření pánve

Při vzniku pánve byly z vynořujících se hřbetů karpatských příkrovů přinášeny do mělkého moře úlomky tvořící sutě a osypy v depresích. Později mělké moře osídlili velcí mlži zvláště (pecten) a další mělkovodní fauna.

Podobné sedimenty eggenburgu se nachází u Hodonína v hloubce přes 2 km. Kameny v geoparku byly získány z lomů v Podbarnči a pískovně  v Hradišti pod Vrátnom.

Jsou to slepence a brekcie (ostrohranné úlomky), které představují nejstarší sedimenty vídeňské pánve, které tvoří úlomky druhohorních (triasových) vápenců z příkrovů Malých Karpat. Největší blok je porušen otevřenými puklinami, které jsou vyhojeny sintrem (krasovým kalcitem)

Karpat (stáří  17,5 – 16,4 mil.let) – zahloubení  podél sv. zlomů

Sedimenty karpatu (a ottnangu)  se zachovaly u Hodonína v lužické depresi v hloubce 1500 až 1800 m. Na severovýchodním okraji pánve v klínu mezi příkrovy Malých a Bílých Karpat se vyvinula okrajová facie říčního původu  tvořící  deltově – aluviálního kužely v litorální mořské zóně nebo v deltovém prostředí. Sedimenty představují polymiktní (horniny různých typů) slepence (dobře opracovanými) netříděnými dobře opracovanými valouny s průměrem 2-10 cm mezozoických karbonátů. (jablonické slepence). Bloky slepenců byly přivezeny od obce Cerová, kde tvoří skalní masiv, na kterém byl vybudován hrad Korlátko, (dnes zřícenina).

Baden (stáří 16,4-13,6 mil.let ) – prosluněné moře plné života

Dnešní slovenská a moravská část pánve byla vyzdvižena a starší miocenní sedi-menty byly částečně denudovány. V mělkém prosluněném moři se objevovala hojnost mořských živočichů, dnes zde nalézáme   tělesa řasových vápenců tvořená zejména červenými řasami a mechovkami,  místy dominují polohy výhradně s měkkýši. Přítomnost schránek ústřic s silnostěnnými schránkami nasvědčuje, že se jednalo o příbřežní zónu.

U pobřeží se uložily také polohy lábských písků. Tyto pobřežní písky a valy jsou lokálně zastupovány na elevacích menšími biohermami řasových (lithotamniových) a bioklastických vápenců.  Sedimenty badenu se v okolí Hodonína objevují v hloubkách 1000 až 400 m.

Bloky vápnitých pískovců  tvo-řených množst-vím fosilizova-ných schránek mlžů  byly přivezeny z pískovny Mušlov u Mikulova. Sedimenty představují vápnité a nevápnité jíly vápence s polohami písků a hojnou  mikrofaunou (120 druhů mořských mlžů, 150 druhů mořských plžů, 40 druhů dírkovců, 30 druhů skořepatců, 10 druhů rybích otolitů.

Sarmat (stáří 13,6 – 11,5 mil.let ) – písčité ostrovy, pláže a kosy

V severní části vídeňské pánve se uložily  plá-žové písky  a  později progra-dující písky a slíny tvoří převá-žnou část souvrství v okolí Sudoměřic- Skalice – Holíče a Gbel, kde se vytvořily  rozsáhlé pláže  typické  hojnými schránkami mlžů. Větší část sedimentů charakterizuje střídání žlutých jemnozrnných slídnatých písků a světle šedých  jemnozrnných písků až pískovců, které byly těženy několika lomy v okolí Holíče. Od nepaměti byly využívány  na stavby v okolí řeky Moravy (kostely Velké Moravy v Mikulčicích a většina podezdívek domů a mostů v Hodoníně z 19. století). Sedimenty sarmatu se v okolí Hodonína  vyskytují  od povrchu (Holíč)  až do hloubek 600m. Největší blok pískovce v geoparku byl obje-ven v roce 1988 byly při stavbě sídliště v městě Holíči. Ve svahu nalezli  nezvyklé podlouhlé kameny a lidské kostry. Dnes jsou vystaveny v lapidáriu bývalé holičské manufaktury a obecně se soudí, že jsou to zbytky megalitů z období před 2. až 5. tisíci lety před Kristem.

Pannon ( 7 – 11,5 mil.let) –obří jezero zarůstající vegetací

V období panonského věku bylo moře v důsledku přítoku řek postupně vyslazováno, mělké jezero zarůstalo vegetací a tvořily se močály, které byly občas zaplavované  brakickou vodou (marše),což vedlo ke vzniku slojí uhlí – lignitu. Lignitové sloje  se v okolí Hodonína těžily z povrchu až do hloubek 200 m.  Také modrošedé pannonské jíly se těží u Hodonína také a slouží jako surovina k výrobě cihel. Několik bloků najdete i v geoparku.

Pod Chřiby v okolí obce Medlovice vycházela lignitová sloj na povrch a již před miliony let se vznítila (snad od blesku) a vyhořela. Tak při teplotách několik set stupňů vznikly vypálením původních šedých jílů jedinečné medlovické porcelanity, které mají červené, fialové, modrošedé i hnědé zbarvení od sloučenin železa. Z medlovického lomu, s jediným výskytem takto vyvinutého porcelanitu na střední Moravě a jednou ze tří lokalit v Evropě, pochází  poslední z exponátů geoparku, obrovské cihlově červené bloky porcelanitů