LIGNIT A GEOLOGICKÉ LOKALITY

Těžba lignitu na Hodonínsku

Počátky těžby lignitu spadají do počátku 19. století, kdy byla otevírána první povrchová kutiště lignitu. Tyto doly využívaly toho, že zde vycházela sloj na povrch nebo byla těsně pod povrchem a doly navazovaly na selské štoly a zřejmě  i  divoké dolování  z povrchu.

Zdejší lignit představoval nejbližší zdroj paliva pro Vídeň a její rozvíjející se průmysl. Vysoká poptávka po lignitu úplně vytlačila z továren i železniční dopravy dřevo. Až do roku 1860 se lignitem topilo i v lokomotivách Severní dráhy, která navíc umožňovala rozvoz uhlí do relativně široké oblasti (Vídeň, Bratislava, Olomouc).  Lignitem se topilo i v průmyslových továrnách jako byly cihelny a cukrovary, proto vedle šlechtických majitelů pozemků, stály za prvními doly i místní podnikatelé. Po II. sv. válce bylo rozhodnuto o výhradním spalování těženého lignitu v nové hodonínské elektrárně.

V první polovině 19. století  byl lignit těžen řadou menších dolů. Po roce 1932 vstupuje mezi jihomoravské těžaře podnikatelský koncern firmy Baťa, který jednak skoupil báňská oprávnění dosavadních provozovatelů a také otevřel v Ratíškovicích Důl Tomáš a zahájil novou éru v rozvoji revíru. Důl Tomáš vybudovaný v r. 1934 byl vybaven moderní dopravní i dobývací technologií, která umožňovala těžbu cca 200 tis. tun ročně. S vybudováním Dolu Tomáš souviselo i vybudování plavebního kanálu a vodní cesty z Rohatce až do Otrokovic pro dopravu lignitu.

V době socialistického státu fungovaly doly v Dubňanech (Důl 1. Máj ) a Hovoranech (Důl Obránců míru), Šardicích (Důl Dukla), které byly postupně uzavírány.

V roce 1883 byl otevřen v Mikulčicích Důl Mír. I zde těžba pozvolna klesala a byla ztrátová, což vedlo k úpadku společnosti. V roce 2009 byla těžba ukončena a probíhá jeho likvidace.

Vznik kyjovské a dubňanské lignitové sloje

V závěru sedimentace vídeňské pánve před 11,5 mil. lety se vytvářely laguny a bažiny, které daly vzniknout uhelným jílům kyjovské a později i dubňanské lignitové sloji. Kyjovská sloj vzniklá ve  spodním pannonu má mísovité uložení s velmi mírným úklonem a je protáhlého tvaru ve směru ZJZ – VSV, od Čejče a Hovoran přes Šardice ke Kyjovu. Sloj vychází na povrch pouze v terénním svahu jv. od Čejče. Ostatní výchozy jsou zakryty kvartérními sedimenty.

Dubňanská lignitová sloj vzniklá  ve  sv. pannonu a má asymetrické synklinální uložení v ústřední moravské prohlubni, je protáhlá ve směru JZ – SV s šířkou 8 – 15 km a délkou 40 km, na J a JZ pokračuje do Rakouska. Mocnost dubňanské sloje je poměrně stálá; v severní části v průměru 3,2 m směrem na jih mocnost narůstá. Největší hloubka dubňanské sloje je 315 m. Omezení dubňanské sloje je převážně tektonické. V menší míře je tvořeno výchozy, které jsou většinou zakryty kvartérními sedimenty.

A – Medlovický lom

Medlovické porcelanity vznikly vypálením původních jílů při vyhoření sloje lignitu. K prvnímu zapálení (samovznícení) uhelné sloje o mocnosti asi 1,5 m mohlo dojít ještě na konci mladších třetihor (neogénu) v období pannonu za podmínek, kdy byly sloje odkryty erozí a tak byl umožněn přístup kyslíku a vlhkosti. Spekuluje se, že k zapálení sloje přispěly výrony zemního plynu z hlubšího podloží.

B – Váté písky

Počáteční a koncová stadia ledových dob byla příznivá pro ukládání písčitých štěrků v údolních terasách. Z mořských sedimentů z období mladších třetihor a čtvrtohor, i z teras řeky Moravy, byly v konci posledního zalednění (před 9 – 12 tis. lety) vyváty jejich nejjemnější částice a vznikla rozsáhlá oblast vátých písků mezi Moravským Pískem a Hodonínem nazývaná Moravská Sahara. Naváté písky byly tvarovány působením větru do přesypů či dun.

C – Výchoz u Čejče

Umělý odkryv po těžbě písku a lignitu v zalesněných svazích bývalého Čejčského jezera je dnes  přírodní památkou „Výchoz“. Lokalitu lze označit za geologický a geomorfologický přírodní útvar, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Kyjovská sloj, která je v odkryvu vyvinuta v mocnosti 0,5 – 1 m a je spolu s nadložními písky díky výskytu ulit plže Melanopsis posterior a mlže Congeria ornithopsis řazena do zóny B pannonu. Popsaný odkryv je významným opěrným odkryvem a je registrován u mezinárodních organizací RCMNS a UNESCO.

D – Babí lom

Pod kótou Babí lom (417 m n.m.) se nacházejí viditelné pozůstatky těžby sedimentárních železných rud z minulého století. Dobývání rud však má na této lokalitě mnohem starší kořeny. Těžba sedi-mentárních železných rud v Babím lomu sledovala pruh konglomerátů ve ždánicko-hustopečském souvrství ždánické jednotky. Předmětem těžby byly konkrece limonitu a pelosideritu i značných rozměrů (údajně až 400kg). Celé kutiště je v současnosti prakticky bez výchozů. Pouze v jedné z propadlin na jz. konci kutiště lze vidět zaoblené bloky pískovců, slepenců a zelenošedých vápnitých jílovců v písčité základní hmotě. Na rudních haldičkách lze nalézt kusy limonitu a limonitizovaných hornin a také úlomky pískovců a střípky jílů.