CESTA ROPY
Těžba ropy
Ropa (surová nafta, zemní či skalní olej) je tmavě zbarvená olejovitá kapalina lehčí než voda. Ropa je tvořená směsí uhlovodíků, především alkanů, v nichž jsou rozpuštěny plynné i tuhé uhlovodíky a také jiné organické sloučeniny. Petrografie řadí ropu, společně s uhlím a zemním plynem, mezi tzv. kaustobiolity, tj. hořlavé organogenní sedimenty (fosilní hořlaviny). Základní složení běžných rop se pohybuje v rozmezí 84 – 87 % uhlíku, 11 – 14 % vodíku, až 4 % síry (s vysokým obsahem síry se označuje jako kyselá ropa) Ropa je většinou lehčí než voda s měrnou hmotností 0,73 – 1,05 g/cm3.
Ložiska ropy a zemního plynu
Vídeňská pánev je jednou z nejproduktivnějších oblastí z hlediska tvorby uhlovodíků v celé střední Evropě a alpsko – karpatské soustavě. Bylo zde vytěženo více jako 130 milionů m3 ropy (většinou na území Rakouska – ložisko Matzen).
Těžba zemního plynu
Zemní plyn je přírodní směs plynných uhlovodíků s převažujícím podílem metanu (CH4) a proměnlivým množstvím neuhlovodíkových plynů (zejména plynů inertních). Složení a vlastnosti zemního plynu jsou závislé na způsobu vzniku a místě ložiska, kde se akumuluje v porézních sedimentárních horninách. Běžně je rozlišován tzv. vlhký a suchý zemní plyn.
Podzemní zásobníky plynu (PZP)
V České republice je 9 podzemních zásobníků plynu s celkovou skladovací kapacitou 4 mld. m3 plynu, což je přibližně polovina roční spotřeby České republiky. Sedm zásobníků bylo vytvořeno v částečně vytěžených ložiscích ropy nebo zemního plynu. Jeden zásobník kavernového typu vznikl ve vytěženém rudním ložisku v Hájích u Příbrami. Nejstarším zásobníkem a to akviferového typu jsou Lobodice.
PRAMENY SOLANKY A SIROVODÍKOVÉ VODY
V Hodoníně jsou významné lázně, které využívají k léčbě staré mořské vody, které byly pohřbeny v sedimentech, ve kterých migrovaly ropa a zemní plyn a vytvořily jejich ložiska. Vody – solanky obohatil jod, který se uvolnil z planktonu při vzniku přírodních uhlovodíků. Unikátní přírodní léčivý zdroj hodonínských lázní představuje přírodní mineralizovanou minerální vodu se zvýšeným obsahem, jodidů, bromidů a kyseliny borité, zvanou solanka.
LIGNIT A GEOLOGICKÉ LOKALITY
Lignit představuje nejmladší typ uhlí. Vzniká slabým prouhelněním vodních a podvodních porostů, vyznačuje se zřetelnou strukturou dřeva a nízkým obsahem uhlíku. Za nepřístupu vzduchu se celulóza C6 H10 O5 rozkládá na CO2 + 3H2O + CH4 + 4C. Těžený lignit se zařazuje k méně hodnotným druhům uhlí. Obsahuje 42 až 48 % vody, obsah popela se pohybuje v rozmezí 25 – 39 %. Výhřevnost je relativně nízká, pohybuje se v rozmezí 8,2 – 9,4 MJ/kg. Poměrně vysoký je obsah síry 1,7 – 3,6 %, což z kalorického pohledu limituje využití lignitu jako paliva.