Čejč

Výchoz sloje lignitu

Východně od místa, kde stojíte, byl v lokalitě Lesík a Žleby lignit těžen již v roce 1845. Nedaleko od dnešních výchozů lignitových slojí vycházela na povrch i nyní opuštěná a zavalená dědičná štola. Když půjdete asi 500 m ve směru šipky, narazíte v zalesněných svazích bývalého Čejčského jezera na umělý odkryv po těžbě písku a lignitu. Tato přírodní památka – Výchoz – je významným opěrným odkryvem a můžete tam nalézt zkamenělé schránky břichonožců Melanopsis.

V závěru sedimentace vídeňské pánve se před 11,5 milionu let vytvářely laguny a bažiny, které daly vzniknout uhelným jílům a kyjovské lignitové sloji. Ta má mísovité uložení s velmi mírným úklonem, je protáhlého tvaru ve směru ZJZ–VSV, od Čejče a Hovoran přes Šardice ke Kyjovu. Její délka je 15 km a je max. 4 km široká. Sloj vychází na povrch pouze v terénním svahu JV od Čejče, ostatní výchozy jsou zakryty kvartérními sedimenty.
Ústní podání, zapsané v kronikách, vypráví, že objevy uhlí na jižní Moravě spadají už do dob napoleonských válek. Po památné bitvě u Slavkova roku 1805 táhla vojska Hodonínskem ve dvou proudech – první přes Čejč, druhý přes Dubňany. Vojska tábořila kolem Čejče a Hovoran. Jedna posádka vojenské polní kuchyně vykopala ve svahu topeniště, od něhož po několika dnech začal svah hořet – topeniště bylo vykopáno v místě výchozu lignitové sloje. Tak byl údajně objeven lignit.
První důl – nazvaný Petr – zde byl otevřen v roce 1845 šlechtickou rodinou rytíře von Neuwall z Klobouk. Později byly vyhloubeny šachty Anton, Caroli, Rudolf, Růžena a vznikly doly Barbora, Karel a Všemoc Boží I. Také za benzinovou stanicí u silnice na Hodonín byly dnes opuštěné důlní jámy Dolu Karel otevřeného v roce 1906. Za vrchem Špičák směrem na Mutěnice byl lignit těžen šachtami Anton, Hedvika, Ignác, Ferdinand, Tadeáš a Carl. Lignitová sloj v okolí Čejče byla vytěžena již na konci 19. století a většina dolů byla opuštěna před II. světovou válkou.
Umělý odkryv po těžbě písku a lignitu v zalesněných svazích bývalého Čejčského jezera je dnes přírodní památkou Výchoz. Lokalitu lze označit za geologický a geomorfologický přírodní útvar, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Kyjovská sloj je v odkryvu vyvinuta v mocnosti  0,5–1 m a je spolu s nadložními písky díky výskytu ulit plže Melanopsis posterior a mlže Congeria ornithopsis řazena do zóny B pannonu. Popsaný odkryv je významným opěrným odkryvem a je registrován u mezinárodních organizací RCMNS a UNESCO.
Další výchozy pannonu jsou v místě bývalých šachet na lignit kyjovské sloje pod Bílým kopcem (dnes částečně přírodní památka chránící společenstva pannonských stepních trávníků). Jednalo se o příležitostně těženou pískovnu v dolní části údolí, shora je rekultivovaná skládka.

Čejčské jezero a pramen Heliga

Po poslední době ledové (v období pozdního glaciálu a holocénu) zde zbyla bezodtoková jezera. O jednom – jižně od obce Čejč – se zmiňuje už známý propagátor minerálních vod 16. století Tomáš  Jordán z Klausenburgu: v jezeře byla tak vysoká koncentrace minerálních látek, že v něm nic nežilo a voda prý mívala žlutozelenou barvu, na březích se usazovala síra a dusičnany a voda byla tak slaná, že se nedala pít. Již v dávné minulosti se používalo ke koupelím nemocných lidí i zvířat.
U jezera byl v mokřadech, podle pověsti psem Marie Terezie, objeven původní pramen Heliga. V roce 1716 byla v blízkosti postavena Hrubá hospoda, která později sloužila jako lázně. V polovině 19. století však byl prokopán kanál a jezero v okolí Čejče bylo odvodněno. Půda pak byla využívána k pěstování cukrovky.
Dnešní pramen Heliga leží asi 2 km odsud, přímo na břehu odvodňovacího kanálu, dnes zvaného Čejčský potok. Pramenná studna je od vodoteče oddělena. Pramen je velmi silný s přítokem 9 l/min. Jedná se o sirnatý pramen s koncentrací sirovodíku cca 20 mg/l.
Výskyt síry a organických látek, které umožňují život sirným bakteriím tvořícím sirovodík, je ve zdejší vodě podmíněn existencí lignitu s vysokým obsahem síry. Pod místem, kde pramen vytéká, lze spatřit povlaky bílých a černých kolonií sirných bakterií, typického průvodce tohoto typu minerální vody.