Lázně Hodonín

solanka

V Hodoníně se nacházejí významné lázně. Ty k léčbě využívají staré mořské vody, jež byly pohřbeny v sedimentech, ve kterých migrovaly ropa a zemní plyn. Vody – solanky – obohatil jod, který se při vzniku přírodních uhlovodíků uvolnil z planktonu.

První pokusy o využití jodobromových vod na Hodonínsku jako přírodního léčebného zdroje se datují již do roku 1953, kdy byly zahájeny první pokusy s hypertermními jodovými koupelemi. Voda, která byla při těžbě ropy odčerpána, obsahovala totiž výrazné množství jodu.
Vody původně používané v lázních pocházely z ložiska Hodonín (Nesyt) a obsah jodu byl 40–39 mg/l, bromu pak 34–35 mg/l. Objevovaly se v nich v malém množství i ropné látky, které byly gravitačně oddělovány a následně filtrovány bukovými hoblinami. Pacienti dostávali koupele ve dvou vyhřívaných měděných vanách. Při léčení pacientů s chronickými kloubními onemocněními i těch, kteří za války utrpěli těžká zranění kostí, bylo dosaženo dobrých výsledků.
V roce 1979 byla v areálu Nemocnice Hodonín otevřena léčebna Československých státních lázní Luhačovice s kapacitou 180 lůžek. V roce 1993 převzalo léčebnu město Hodonín a tím vznikly samostatné Lázně Hodonín. V roce 2001 byl otevřen nový balneoprovoz v samotné lázeňské budově (pavilon Jindřich) a v letech 2002–2003 došlo postupně k rekonstrukci a odernizování lázeňského domu Vladimír i lázeňského parku. V roce 2006 byla dokončena stavba lázeňského domu Eva a v roce 2015 moderní budova denních lázní. Byl také opraven jodovod.
Unikátní přírodní léčivý zdroj hodonínských lázní představuje přírodní mineralizovanou vodu se zvýšeným obsahem jodidů, bromidů a kyseliny borité – zvanou solanka. Celkový obsah rozpuštěných látek kolísá v rozmezí 13 000 až 14 600 mg/l. Obsah jodidů se pohybuje mezi 47 a 56 mg/l, což je mnohokrát více než v moři.

Některé mořské organismy koncentrují jod ve svých tkáních,
např. hnědé řasy hromadí obrovské množství jodu, stejně tak i ryby, koráli, měkkýši nebo plankton. Do starých (pohřbených) mořských vod se jod dostal spolu s migrujícími uhlovodíky (ropou a zemním plynem), které vznikaly z organického materiálu v ropomatečných břidlicích.
Mineralizovaná voda je čerpána ze dvou hlubokých vrtů v jímacím území Josefov. Jodové vody jsou čerpány z hloubky 1 960–2 040 m pod zemským povrchem. Stará mořská voda přitéká z písčitých vrstev rozsáhlejšího geologicky významného horizontu tzv. lábských písků vzniklého před 15 miliony lety (baden). Tyto sedimenty vznikly v zaniklém mladotřetihorním moři vídeňské pánve. Od roku 1995 je oblast zdroje vod chráněna pásmem pro léčivé zdroje 1. a 2. stupně.
Minerální voda má významné farmakologické účinky a zasahuje pronikavě do celkového metabolismu. Voda je využívána v individuálních vanových koupelích s teplotou 36–38 °C. Jod se vstřebává formou inhalace, sliznicemi, kůží a je vdechován do organismu ze vzduchu nad hladinou ve vanové lázni.