Medlovice

lom na porcelanit

Stojíte nedaleko unikátní přírodní lokality: starého lomu s vypáleným jílem tvořícím porcelanity.
Jejich vznik je spojován s přírodním vyhořením lignitové sloje. Tato sloj byla těžena nedaleko – mezi obcemi Kelčany a Žeravice.

Medlovické porcelanity (porcelánové jaspisy) se nacházejí v oblasti osvětimanské elevace flyšového pásma moravských Chřibů. Ty byly v mladších třetihorách zaplaveny mořem vídeňské pánve. Když moře ustupovalo, vznikaly tu bažiny a ze zbytků dřeva a rostlin pohřbených v bahně vznikly lignitové uhelné sloje o mocnosti několika metrů.
V severní části pánve se projevoval malý, ale stálý pohyb příkrovů, který stará dna moří pomalu vyzdvihoval. Stovky metrů sedimentů byly z výšin erodovány a odnášeny. Někde sedimenty vídeňské pánve zmizely úplně, někde se vrstvy uhlí a jejich jílovité nadloží dostalo na povrch.
Medlovické porcelanity vznikly vypálením původních jílů při vyhoření sloje lignitu. K prvnímu zapálení (samovznícení) uhelné sloje o mocnosti asi
1,5 m mohlo dojít ještě na konci mladších třetihor (neogenu) v období pannonu za podmínek, kdy byly sloje odkryty erozí a tak byl umožněn přístup kyslíku a vlhkosti. Spekuluje se, že k zapálení sloje přispěly výrony zemního plynu z hlubšího podloží.
První zmínka o medlovických porcelanitech pochází z roku 1884,
kdy zde v lomu probíhala drobná příležitostná těžba suroviny, místními označovaná jako červenka či červenice. Lom byl opět otevřen ve 20. století v období před II. světovou válkou. Od 50. do 70. let minulého století byla vytěžená surovina používána na zpevňování místních komunikací a pro stavební účely. Medlovickým porcelanitem byly vysypány i některé chodníky v zámeckém parku v Buchlovicích. Těžba zde probíhala až do roku 1980 a definitivně byla zastavena po vyhlášení přírodní památky v roce 1997. Předmětem ochrany této geologické lokality je unikátní výskyt porcelanitu v lomové stěně. Jedná se o jediný výskyt takto vyvinutého porcelanitu na střední Moravě a jednu ze tří lokalit v Evropě.

Lignitová uhelná sloj se zachovala v kelčansko-domanínské části kyjovské lignitové pánve, která je vzdálena asi 10 km jihozápadním směrem od místa, kde stojíte.
Počátky těžby lignitu, nejmladšího uhlí, lze klást do přelomu 18. a 19. století. V roce 1824 otevřel Hubert Klein von Wisenberg v okolí Kelčan tři doly: Hubert, Boží požehnání (Segen Gotes) a Albert (Engelbert). Další Důl Barbora I. otevřel baron Seidl v roce 1841. Od roku 1880 patřil cukrovaru v Kelčanech a pak ve Všetulích. V roce 1948 byl v Kelčanech otevřen také Důl Prokop, kde probíhala těžba až do roku 1964. Zazděný vchod do opuštěné štoly Barbora I je možné nalézt při polní cestě z Kelčan do Žádovic.
V této oblasti probíhal také průzkum na ropu a zemní plyn. Ve 20. a 30. letech minulého století bylo provedeno 7 mělkých vrteb u Žeravic, Ježova, Skalky a Syrovína. Provrtány byly lignitové sloje i podložní sedimenty sarmatu a byly zjištěny indicie zemního plynu, ložisko nikoliv.