Ratíškovice
těžba lignitu a ropy
Stojíte v obci, v jejímž okolí byly těženy v dávných časech dvě významné suroviny: ropa se zemním plynem a uhlí (lignit). S nadějí se k tomuto kraji upírala očekávání dávných prospektorů a těžařů. Splnila se však jen částečně.
Ropné vrty v okolí Ratíškovic
Stopy uhlovodíků byly v okolí Ratíškovic poprvé zjištěny při průzkumu lignitové sloje v roce 1913. V prvním pololetí roku 1917 pak firma OPIAG přivezla na kutisko Svatopluk kanadskou vrtnou soupravu na parní pohon s elektrickým osvětlením. Kromě soupravy byla na místě postavena kovárna, sklad, místnost pro dělníky a kancelář závodního. V roce 1918 byly prvním vrtem T-I již v hloubce 67 m zjištěny stopy plynu, v hloubce 311,5 m první ropné impregnace a v hloubce 551,7 m byl zjištěn z hrubozrnných pískovců přítok lehké ropy žluté barvy.
V letech po roce 1919 byly v místech závodu zvaného Petrolinka (u obecního pastviska poblíž dnešní soboňské cesty) vyhloubeny nárazovým způsobem vrty Ratíškovice – I—III a byly zde postaveny tři dřevěné vrtné věže. Z prvního vrtu byl těžen po krátkou dobu „petrolej“ využívaný ke svícení v lampách, ve druhých dvou vrtech byl zjištěn zemní plyn využívaný k vytápění.
Mezi lety 1919–1925 byly odvrtány další vrty Ratíškovice IV–XIII s hloubkami 72–307 m. Průzkumné a těžební práce prováděl syndikát rafinerií AFO a po roce 1930 pak Moravská těžařská společnost spojená s bratislavskou rafinerií Apollo. V roce 1933 byly původní dřevěné věže a budovy rozebrány a nářadí a stroje odvezeny do naftových dolů Apollo v Hodoníně.
V roce 1937 byl vyhlouben vrt Ratíškovice T-II do hloubky 949 m. V hloubce okolo 500 m byly zastiženy vrstvy sycené lehkou ropu. Celkově bylo z vrtu vytěženo 144 t ropy.
V letech 1948–1963 České naftové doly, s. p., vyhloubily rotační technologií „pionýrské“ vrty Ratíškovice 1-2 a 4-10. Bylo nalezeno malé ropné ložisko, celkově bylo vytěženo 264,1 t ropy. Plynové sondy R-4 a R-9 nebyly nikdy těženy, aktuálně jsou všechny sondy zlikvidovány.
Lignit
Dubňanská sloj těžená západně od Ratíškovic patří k uhelné pánvi v moravské ústřední prohlubni ve svrchní části vrstevního sledu
vídeňské pánve. Mocnost dubňanské sloje je poměrně stálá, v průměru 3,2 m. Sloj je uložena v hloubce do 260 m pod povrchem. V severní části vycházela sloj na povrch západně od Ratíškovic a jižně od Milotic v délce přibližně 10 km. Mělce uložená sloj umožnila v začátcích divoké dolování a těžbu z povrchu, zvláště poblíž kóty Náklo.
Na přilehlém milotickém katastru byl již v roce 1820 otevřen Důl Františka de Paula, který zásoboval lignitem lihovar a cihelnu v Ratíškovicích. V roce 1917 otevřely Akciové cihelny Hodonín Důl Vlasta, v roce 1919 byl otevřen Důl Theodor, který v roce 1939 obnovila firma Baťa. Byly tu i další doly: Žofie a Bedřich, které otevíraly dubňanskou sloj směrem od Milotic.
Po roce 1932 vstupuje mezi jihomoravské těžaře podnikatelský koncern firmy Baťa, který jednak skoupil báňská oprávnění dosavadních provozovatelů a také otevřel v Ratíškovicích Důl Tomáš a zahájil novou éru v rozvoji revíru. Důl Tomáš vybudovaný v roce 1934 byl vybaven moderní dopravní i dobývací technologií, která umožňovala těžbu cca 200 tisíc t ročně. S vybudováním Dolu Tomáš souviselo i vybudování plavebního kanálu a vodní cesty z Rohatce až do Otrokovic – k dopravě lignitu. V roce 1944 koncern Baťa vlastnil šest dolů z celkového počtu patnácti důlních provozů. Uhlí bylo z Ratíškovic dopravováno ke kanálu po železniči vybudované v roce 1934.
Zvláštní pozornost věnovala firma Baťa úpravě a zpracování vytěženého uhlí. Uhlí se třídilo do pěti tříd k prodeji a na uhlí určené pro sušárny.
Ořech a oříšek byl sušen v sušičkách a prach se spaloval ve vlastní závodní elektrárně. Vysušením uhlí se nejen snižovaly dopravní náklady (odpařilo se 70 % vody), ale zvýšila se výhřevnost natolik, že v elektrárnách ve Zlíně byl ostravský černouhelný prach nahrazen lignitem.
Brzy po konci 2. sv. války byl obnoven provoz všech dolů, které byly znárodněny. Zpočátku převládalo místní využití vytěženého lignitu, později bylo rozhodnuto o výhradním spalování těženého lignitu v nové hodonínské elektrárně. Dnes je lignitová sloj mezi Dubňany a Ratíškovicemi již zcela vytěžena.
Lokalita