Babí lom

těžba železné rudy

Stojíte pod kótou Babí lom (417 m n. m.), kde se nacházejí viditelné pozůstatky těžby sedimentárních železných rud z minulého století. Dobývání rud však má v této lokalitě mnohem hlubší kořeny. Těžba sedimentárních železných rud v Babím lomu sledovala pruh konglomerátů ve ždánicko-hustopečském souvrství ždánické jednotky. Předmětem těžby byly konkrece limonitu a pelosideritu i značných rozměrů (údajně až 400 kg).

Strážovský kopec, dříve nazývaný také Veselý kopec nebo Babylon, je nejvyšším vrcholem Kyjovské pahorkatiny a nachází se na katastru Věteřova. Na Strážovském kopci drželi muži strážné posádky, které dávaly okolnímu lidu znamení o blížícím se nebezpečí, jejich ženy tak musely přebrat namáhavé práce nejen v hospodářství, ale zřejmě i v rudném lomu. V tzv. Babím lomu pracovaly tedy především ženy (hovorově baby). Prapůvod zdejšího dolování lze snad spojit i s nedalekým Věteřovským mohylníkem. Železná ruda se zde mohla těžit již za Keltů.
Asi 200 až 400 m severovýchodně od vrcholu Babího lomu, v lese, vpravo od lesní cesty na Věteřov, se nacházejí na ploše několika km2 viditelné pozůstatky po staré důlní činnosti: deprese po povrchovém dobývání – pinky, propadlé štoly, odvaly, pozůstatky hald, zasypané jámy a hromady zbytků po úpravě rudy.
Další pozůstatky těžby železných rud jsou pod vrcholem Babího lomu na jeho jižní straně, kde těžbu prováděl od roku 1820 hrabě Hugo Salm-Reifferscheidt. Rudy se tavily zčásti na místě ve šmelcovně, zčásti je prodával hrabě Salm hraběti Larisch-Mönnichovi pro Jindřiščinu  huť v Bojkovicích, kam byly ze Strážovic dopravovány koňskými povozy. Tyto kutací práce skončily kolem roku 1860 pro malou výtěžnost.
Přímo pod vrcholem Babího lomu, kde byly nalezeny i zbytky strusky a tam, kde mohla být situována vysoká pec pro tavbu rudy, se nachází pozůstatek propadlé šachty. Nedaleko odsud, na samém konci obce Strážovice zase stojí dům, kde bývala šmelcovna (staré označení pro tavírnu, případně pro celou železářskou huť), která je dnes přestavěná na rodinnou vilu.
Celé kutiště je v současnosti prakticky bez výchozů, pouze v jedné z propadlin na jihozápadním konci kutiště lze vidět zaoblené bloky pískovců, slepenců a zelenošedých vápnitých jílovců v písčité základní hmotě. Na rudních haldičkách lze nalézt kusy limonitu a limonitizovaných hornin a také úlomky pískovců a střípky jílů. Sedimentární železné rudy nenajdete jen v okolí dobývek, ale i na polích. Hezké příklady konkrecí lze nalézt také ve stěnovém odkryvu u silnice na okraji Věteřova.

Siderit (uhličitan železnatý)

Označení pochází z řeckého slova „železo“, starší český název je ocelek. Siderit bývá sedimentárního původu, s vyšší příměsí jílového materiálu se označuje jako pelosiderit. V Babím lomu lze valouny a úlomky sideritu nalézt. Siderit tvoří jednak celistvé agregáty, ale také různé hroznovité a ledvinovité útvary tmavě hnědé až téměř černé barvy.

Limonit (Fe2O3•nH2O)

Nazývaný také hnědel je vodnatý oxid železitý (směs oxidů a hydroxidů železa). Má okrovou až rezavě hnědou barvu, vryp stejný, lesk matný až smolný. Vytváří zemité, ledvinovité nebo krápníkovité agregáty. Obsahuje 35–40 % železa. Vzniká zvětráváním železných rud. Je také označován za bahenní rudu, jelikož vzniká vylučováním z železitých roztoků působením mikroorganismů. V lokalitě Babí lom se vyskytuje nejčastěji ve formě různých rezavých a žlutorezavých výplní puklin v sideritových valounech, ze kterých vznikl druhotně. Valouny představují často směsi sideritu a limonitu.